Proč Zemanův muž vymáhá státní dluh v Rusku?

Zemanův poradce Martin Nejedlý, jeden z nejbližších spolupracovníků hlavy státu, se vložil do vyjednávání o problematických úvěrech České exportní banky v Rusku.

Sice není žádným oficiálním vyjednavačem českého státu, vymáhání pohledávek v zahraničí má ovšem kromě oficiální linie vždy ještě tu paralelní, která staví na osobních kontaktech a vazbách. A těch má Martin Nejedlý, který v Česku zastupuje zájmy ruského Lukoilu, v Putinově administrativě víc než dost.

Nejedlý má pomoci státu s pětimiliardovým dluhem, který česká strana vyčíslila v souvislosti s výstavbou elektrárny, jenž má zásobovat teplem město Salechard. Paroplynovou elektrárnu za zhruba 8,5 miliardy korun staví česká firma PSG pro korporaci Ural průmyslový – Ural polární, kterou založily vlády pěti tamních regionů spolu s ruskými firmami.

Úvěr na financování projektu poskytla státní Česká exportní banka, už před časem ale přísun peněz zastavila s argumentem, že byly porušeny podmínky ze strany Ruska. Banka pak loni přesunula úvěr mezi rizikové půjčky.

Angažmá svého poradce Martina Nejedlého bez bližších podrobností zveřejnil přímo Miloš Zeman, když během víkendové návštěvy Moskvy zdůvodňoval Nejedlého účast o rozhovorů na nejvyšší úrovni. “Soustředili jsme se na největší případ ve výši asi pěti miliard, což je stavba paroplynové elektrárny Poljarnaja v ruském Salechardu,” prohlásil prezident.

Nejedlého účast dává podle expertů smysl ve chvíli, kdy při vymáhání státních dluhů v zahraničí selhává ta oficiální rovina. Což se stává v případě, když se dlužníci nechtějí dohodnout se státem napřímo. Pak přicházejí do hry soukromé osoby či společnosti.

Jak to pak probíhá ve skutečnosti, popsal už kdysi podnikatel Vojtěch Slówik, který býval v době Zemanova premiérství blízkým spolupracovníkem sociálně demokratických politiků a roky se zabýval vymáháním pohledávek: “V devadesáti devíti případech ze sta vám pak v zemi dlužníka řeknou, že peníze na dluh pustí, až když zařídíte, že nějaké peníze dostanou také oni. Prostě to nejde jinak, než když je tam osobní zainteresovanost.”

Slówikův popis odpovídá tomu, jak deblokace státních dluhů v minulosti popisovali i další podnikatelé. “Státní úředníci nemohou uplácet státní úředníky jiné země. A tak si na to vezmou firmu, která dluh za dohodnutou cenu odkoupí, a jak si to s dlužníkem pak vyřeší, už je mimo dosah věřitelské země,” uvedl zástupce jedné z českých firem, které se v minulosti na vymáhání dluhů podílely.

Nejde ale jen o specialitu České republiky, stejně jsou na tom při vymáhání dluhů i další evropské státy.

Mimochodem, byla to právě vláda Miloše Zemana, kdo před lety neváhal spojit se kvůli vyřešení vleklého sporu o miliardový státní dluh v Rusku s podezřelou firmou. Šlo o společnost Falkon Capital, před jejímž zapojením do operace s ruským dluhem varovaly české tajné služby. Zemanova vláda ji ale deblokaci svěřila, stejně jako následně i druhou transakci se zbytkem pohledávky. “Většina vlády razí heslo něco lepší než nic. Svou roli sehrál i fakt, že firma splnila, co slíbila,” uvedl tehdy jeden z ministrů.

 

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha